Sofokles - Antigona
Přeložil: Ferdinand Stiebitz
Vydal: Jako 8. svazek Antické knihovny r. 1942 Melandrich v Praze
HLAVNÍ POSTAVY:
Atigona - dcera Oidipa thébského krále
Ismene - její mladší sestra
Kreon - král thébský
Eurydike - jeho žena
Haimon - jejich syn
Hlídač
Teiresias - věštec
První posel
Druhý posel
Sbor thébských starců
Sofoklés napsal Antigonu asi roku 442 př.n.l.
MÍSTO A DOBA DĚJE:
Odehrává se v Thébách před královským palácem za doby mytické.
Dílo vzniklo asi 442 př.n.l., starověká řecká antická tragédie...
DĚJ:
Po odchodu Oidipa do vyhnanství vzniká spor o trůn mezi jeho syny. Eteoklés se spojil s Kreontem a Polyneika vyhnal. Polyneikos se však s cizím vojskem vypravil proti Thébám. V bitvě oba bratři umírají a nástupce a strýc Kreón dává Eteokla (obhájce vlasti) pohřbít se všemi poctami, ale zakazuje pod trestem smrti pohřbít Polyneika (vlastizrádce). Antigona, sestra bratrů, přes varování sestry Ismény porušuje zákon a plní povinnost vůči bratrovi a mravní příkaz bohů - pohřbívá Polyneika. Je ale přistižena a Kreontem odsouzena k smrti (zaživa zazděna ve sklaní hrobce). Kreontův syn Haimon prosí svého otce za život své snoubenky Antigoné. Kreón vyhoví až po příchodu věštce Teiresia, který mu přinese věštbu, že bohové se hněvají a žádají odvolat krutý trest. Kreón nechá řádně pohřbít Polyneika a chce Antigoně vrátit svobodu. Je však pozdě. Antigona se oběsila a zoufalý Haimon se proklál mečem. Když se o synově smrti dozví Eurydíké, také spáchá sebevraždu. Zdrcený Kreón zůstává sám, opuštěn, uvědomuje si vinu a žádá, aby jej bohové zbavili života.
Kreón povznesl svůj vlastní zákon nad zákon lidský (pohřeb), proto byl potrestán. Hráno se 3 herci a sborem. Funkce chóru - seznámení s věštbami.
CITÁT Z KNIHY:
"Ó hrobko, ó ty síni svatební,
ó podzemský ty věčný žaláři,
jdu tam k svým drahým, kterých přijala
už velký počet mezi zesnulé
ctná Persefoné, když je stihla smrt.
Já poslední a nejbídnější z nich
jdu tam, než žití los mi uplynul.
Však tou se kojím mocnou nadějí,
že přijdu milá otci, matce též,
i tobě milá, drahý bratře můj.
Já po smrti vás čistě umyla
svou vlastní rukou, ustrojila vás
a v hrobě obětí vás uctila,
a nyní, Polyneiku, pohřbivši
tvé tělo, takovou mám odměnu.
Král Kreón prohlásil to za zločin
a drzé smělství, drahý bratře můj."
VLASTNÍ NÁZOR
Tato tragédie zobrazuje konflikt mezi "pomíjivými" zákony vladařů a věčnými příkazy morálky. Hlavní hrdinka Antigona byla velice silná osobnost. Vzepřela se vladařovu nařízení, protože její značně vyvinutý smysl pro mravní zásady a rodinu jí kázal jinak.
Neodvrátila se od svého otce, když tak učinili ostatní její sourozenci. Obětovala život za spásu bratrovy duše, ale dosáhla morálního vítězství, neboť se podrobila raději nepsaným zákonům lidskosti, než zákonům moci.
Musela vládnout neuvěřitelnou vnitřní silou, protože nejenže obětovala bratrovi svůj život, ale dala mu "dárek", o kterém věděla, že jí bude chybět – pohřbila ho. Tím i ona upadla v zatracení a věděla, že ji nikdo nepohřbí a ona nenalezne posmrtný klid.
Protože byl Sofokles zastáncem starých ideálů občanské etiky, vyzdvihoval ty, kteří svými činy prokázali úctu k vlasti, rodině a bohům, a naopak jedince, kteří svým jednáním chtěli překročit lidské meze, odsuzoval k pádu.
Nevím, odkud brala Antigona tolik síly, myslím ale, že vše měla v sobě – zdravé sebevědomí, lásku, smysl pro povinnost, víru v dobro, průbojnost a kuráž.