Autor Téma: Slezské písně - Petr Bezruč (Přečteno 3686 krát)
Tweet

Gilly · « **kdy:** 20. 09. 2008 v 06:09:11 »

Bezruč Petr - Slezské písně

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, vydával "Slezské písně" zprvu pod nejrůznějšími pseudonymy v Herbenově časopisu Čas. Teprve roku 1903 po silném naléhání vznikla první varianta sbírky. Některé básně podlehly cenzuře, a tak se definitivního počtu 88 básní dosáhlo až v roce 1951. Sbírka, kterou jsem přečetla já (Praha: Československý spisovatel, rok vydání 1974, 155 stran) obsahuje navzdory roku vydání pouze 82 básní.

Bezruč je básníkem realistou, vidí a popisuje věci tak, jak jsou. Slezské písně jsou obsahově většinou pesimistické a melancholické - básník líčí těžký osud lidí žijících v rozděleném Slezsku. V době, kdy jednotlivé básně vznikaly, spadalo Slezsko do sféry polského a rakousko-uherského vlivu, byla zakazována čeština, ve školách se děti učily pouze polsky nebo německy. Bezruč vyzdvihoval silný a zdravý národ horalů, což byli lidé, kteří pod cizáckou vládou pracovali jako podřadní kopáči a horníci. Autor hovořil o soudobé situaci, ale zároveň se projevil i trochu jako prorok a v mnohých baladách se pokoušel odhadnout, jak bude vypadat budoucnost jeho národa.
Sbírka vykazuje silně revoluční charakter, Bezruč vybízí lid k neposlušnosti a vymanění se zpod polského jha, kritizuje vrchnost, která získává bohatství, jež vzešlo z potu a krve prostých lidí.

Bezruč se stal jakýmsi "mluvčím" zbídačeného národa, který trpěl pod přísnou rukou cizojazyčných pánů. Sám sebe nazýval autor bardem.

ŠKAREDÝ ZJEV (2. sloka)
Bůh ví, že jsem škaredý!
Puch mrtvoly ode mne táhne,
na rukou na nohou puká mi maso,
znáš hutě v Bašce? Tak oko mi plaje,
krvavý chalát mi z ramenou vlaje,
v pravici hornické kladivo nesu,
levou mi urazil uhelný balvan,
oko mi vyžehl vyšlehlý plamen -
na zádech sedí mi sto vrahů z Modré
(jak divoké krysy mě do šíje hryžou),
na kyčlích sedí mi sto židů z Polské.
Smějte se, bože můj, smějte! Tak vypadám já,
já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč,
porobeného národa bard.

JÁ
Já prvý jsem z toho od Těšína lidu,
bard prvý z Beskyd, co promluvil.
Jdou za cizím plukem, jdou rabové dolů,
mléko a voda jim utíká z žil.
Má každý z nich na nebi jednoho Boha,
druhého, většího, na zemi.
Daň tomu, co hore je, v kostele platí,
druhému krví a dlaněmi.

***

Tak děje se. Pán chce. Noc táhne nad mým lidem,
zahynem, než-li se rozední.
V té noci já modlil se k démonu Pomsty,
prvý bard z Beskyd a poslední.

Některé básně nemají ale pouze těžký melancholický charakter, naopak je tam rozpoznatelný i nádech ostré ironie - autor se zmiňuje o složité situaci s předstíranou veselostí a strojeným humorem.

SETKÁNÍ
Na řemeni lankasterku,
za kloboučkem sivé péro,
v srdci lesa borového,
tak mne potkal markýz Géro.

***

Prokletý vrah mojí mluvy!
(ale horskou rád má dcerku)
dvacet kroků stál ode mne -
doma nechám lankasterku.

Mnohé básně této sbírky jsou i lehce autobiografické - Bezruč zde (i když možná nepřímo) hovoří prostřednictvím veršů o sobě samém, o svých životních zklamáních a nešťastných láskách. Velmi známé milostné básně tohoto souboru jsou tyto:

JEN JEDENKRÁT
Jen jedenkráte kolem mne šla láska.
Vlas černý pad jí k pasu.

***

A já ji miloval a ona se mi vdala!
Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím žitím,
když vzpomenu si často,
že sladkým krokem kolem mne šla láska,
a já přirazil dveře svojí chaty,
a nikdy víc se mi nevrátí zpátky.

LABUTINKA
Sám dožiju. Bez tvé lásky,
jak ten život dlouho trvá,
Labutinko, Labutinko,
Labutinko černobrvá!

V některých básních se vcelku nepochopitelně setkáváme s náměty a prostředím antického Řecka. Snad historie pomáhala autorovi zodpovědět otázku, proč je menšina mocných lidí tak krutá ke svým podřízeným a proč vždy vítězí lstivější a nelítostní jedinci nad těmi dobrosrdečnými, lidskými a ryzími.

LEONIDAS
V soutěskách Thermopyl vstříc hledě záhubě jisté,
- barbarů v půlkruhu postoupil tém -
zezadu zaskočen zrádcem,
stál Leonidas.
Před cimbuřím Těšína, na břehu Olzy
stojím já.

SMRT CÉSAROVA
Báseň vypráví o hrdém národu Dáků, který se jako jediný odmítl sklonit před diktátorem Césarem a přistoupit na jeho podmínky.

Bezruč ve svých básních velmi často využívá nářečních prvků, někdy až vulgarismů. Na druhou stranu ale vkládá do úst cizozemců i polštinu a němčinu. Jazyk básní je jednoduchý (kromě některých neobvyklých nářečních výrazů), nekomplikovaný a srozumitelný.
Nářečí - například břem (modřín), dach (střecha, přejato z němčiny), kača (samička), suka (fena), palach (rákos), večerek (netopýr) atd.

Další zajímavé básně:

ČERVENÝ KVĚT
Paralela a podobenství mezi drsným slezským lidem, který v básni zobrazuje kaktus, a jejich vnitřní a těžko dostupnou krásou a ryzostí (červený květ kaktusu).

KANTOR HALFAR
Příběh o smutném osudu mladého učitele odmítajícího učit ve škole děti jiným jazykem než češtinou. Kantor se ze zoufalství oběsí.

PAPÍROVÝ MOJŠL
Balada o zchudlém Židovi, který po přečtení tajného psaní obvinil manželku z nevěry a zabil ji. Od té doby chodí po světě a sbírá popsané útržky papíru, aby našel ono osudné psaní, které bylo důvodem jeho neštěstí.

MARYČKA MAGDÓNOVA
Balada o životním osudu krásné Maryčky, dcery beskydského horníka, která se kvůli chudobě propadla až do bahna společnosti.

"Slezské písně" jsou velmi zajímavým souborem básní, který ozvláštňuje netradiční jazyk použitý ve verších a prostředí. Básně vypovídají mnohé o soudobé složité situaci a nelehkém údělu prostého lidu. Poezie Petra Bezruče je ryzí ukázkou proletářských básní.

martina.triscikova · « **Odpověď #1 kdy:** 27. 06. 2009 v 13:42:42 »

Slezské písně
PETR BEZRUČ (1867 – 1958)

   básnická sbírka – pův. Slezské číslo, od. r. 1909 Slezské písně
   místo děje: oblast Těšínska, Ostravska, Opavy, Beskyd; 2. pol. 19. stol.

-   Červený květ: úvodní; obraz kaktusu, v noci rozkvetl rudým květem (duše osamělé, které rozkvetly – promluvily jen jednou)
-   Kantor Halfár: sociální balada, příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě (ironie – konečně dostal místo za hřbitovní zdí)
-   Maryčka Magdónová: sociální balada; tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence; přistižena v panském lesu při sbírání dřeva, vedena do Frydku, skončila život sebevraždou; symbol osudu slezského lidu; autorova citová účast řečnické otázky v refrénu; nový typ sociální balady – s dramatickým konfliktem
-   Markýz Gero (autor lidový písničkář, útok proti útisku a bezcitným utiskovatelům, konfrontace)
-   Ty a já: výraz pohrdání a vzdoru při setkání s uhlobaronem (”Uhni mi z cesty!”), výčet všech vin a zločinů
-   Ostrava: těžká práce horníka, úvaha o vzpouře, obžaloba utiskovatelů, výzva
-   Oni a my
-   Petřvald
-   Zem pod horami (chudoba, útisk)
-   Slezské lesy
-   Jen jedenkrát: paralela: nešťastný osud země i básníka (bez lásky), prolínání lyriky sociální a osobní, intimní
-   Bernard Žár: stydí se za rodnou řeč, zavrhne i matku, která se pak na pohřbu jediná modlí česky

    epické básně – balady (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar)
   lyrika intimní – autor sám vstupuje do situace jako osamělý člověk (Jen jedenkrát, Červený květ)
   lyrika – společenská – odnárodňování (70 000, Bernard Žár) = popolšťování a poněmčování;
         ×
   bída chudých – havíři, beskydští horalé, ovdovělé ženy, sirotci

Slezské písně - Petr Bezruč

Uživatelský panel

Online podpora

MaXi Fotogalerie

Counter Strike 1.6

Reklamní prostor

Zviditelněte svá témata zakoupením reklamní plochy!

Zviditelněte svůj projekt zakoupením reklamní plochy!

Nové fotografie ve fotogalerii