ISLAND



Vlajka:


Znak:


Historie

Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové (irští a skotští), kteří přicházeli na Island koncem 9. a v 10. století. Vikinští náčelníci zakládali tzv. „thingy“, což byly místní sněmy, které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Jeho rozhodnutím bylo v letech 999-1000 přijato křesťanství. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1380 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie.

Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených států.

Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat.


Samostatnost

Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatnování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise, která po dvou týdnech roku 1918 schodly na uplné autonomii pro Island. A tak po schváléním dánským a islandkým parlamentem byl schválen návrh pro něž se vyslovila i většina(90%) obyvatel Islandu. Přijetím tohoto návrhu se stal 1. prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem, oslavy bohužel zhatila krutá zima. Island měl s Dánskem společného králem a tudíž s ním byl v personální unii. Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islandanům 2 miliony do fondu na Islandu a v Dánsku. Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo, mohl jakýholi z obou států smlouvu jednostraně vypovědět.


Válka a okupace Islandu

Obyvatelé Islandu žili podle zakona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali podržet. Pro válečné období byla utvoře tzv. válečná rada. Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto britové ze strachu, aby němci neobsadili Island podnikly bleskovou operaci ,,Fork,, a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. na to přistoupili Islandané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války, respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na radarové stanice po ostrově. Díky američanu ms erapidně snížila nezaměstanost na Islandu. v době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.


Vyhlášení republiky a poválečné období

Už od začátku 30.tých let někteří lidé byly pro zrušení personální unie s Dánskem. I obrana Islandských vod již po obsazení Dánska německem nebyla možná. Proto již od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení. Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944. Na žádost Dánských velvyslanců a američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum, kterého se učastnilo 98% voličů a 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice. 17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Alting zvolil za 1. prezidenta Sveinna Björnssona. Král Kristián X. poslal k tomuto dn itelegram, v němž vyjádřil politování nad tím, že se sním islandský lid rozchází za těchto poměrů, ale popřál mu vše nejlepší. Změna ustavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident.

Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letište v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuli peníze. Island stále zustával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, omšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.

V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948-1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy.

Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.


Politika

Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel.

Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Geir H. Haarde.

Seznam islandských prezidentů:

    * Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládnul od 17. června 1944 do 25. ledna 1952.
    * Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládnul od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968.
    * Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládnul od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980.
    * Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996.
    * Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládne od 1. srpna 1996.




Geografie

sland je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km. Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu, avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut. Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce, směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety.

Krajinu zdobí několik desítek vulkánů s dominantní výškou, které tvoří zdaleka viditelné kužely. Starší skalní hřbety vystupují z náhorních plošin a ledovců. Nejznámější je sopka Hekla (1491 m). Patří k nejaktivnějším na světě. Leží 50 km od jižního pobřeží. Má zhruba tvar loďky obrácené dnem vzhůru, na jejímž dně se prolamují jednotlivé krátery o hloubce až 100 m. Její historie představuje více než 7000 let střídavého vylévání lávy a popela ze sopouchů situovaných na puklině dlouhé přibližně 8 km. Celkový počet erupcí vulkánu pravděpodobně přesáhl stovku, avšak po osídlení ostrova Vikingy je jich zaznamenáno pouze šestnáct. Nejstarší výbuch je doložen z roku 1104, poslední byl pozorován v roce 1991.

Hvannadalshnjúkur (2109,6 m) leží na jihovýchodním pobřeží Islandu v oblasti ledovce Vatnajökull na okraji zaledněné kaldery sopky Öraefajökull. Je nejvyšším bodem ostrova, v průměru má 35 km, vrcholová část představuje kalderu o průměru 5 km. Hora vznikla ve čtvrtohorách a svrchní partie jsou tvořeny dokonce holocenními lávami. Je stále aktivní.

Krafla (818 m) se nachází severovýchodně od jezera Mývatn v centrální části ostrova. Také tato sopka je vázána na hlubinné zlomy. Na jejím jihozápadním svahu se nachází maar Vítí o průměru 320 m, který vznikl v roce 1724. Nedaleko byla postavena geotermální elektrárna. Západně od sopky leží mladé lávové pole, z něhož se doposud kouří, syčí solfatary a víří bahenní sopky.






Turistika:

Většina výstupů na nejvyšší horu ostrova (poprvé zlezena v roce 1813) začíná v okolí opuštěné farmy Sandfell, asi 12 km jihovýchodně od národního parku Skaftafell. Na sopku Hekla se vystupuje od jihozápadu od Naefurhotu a cesta má 14 km.


Národní park Skaftafell


Geologie:

Island leží na riftové zóně styku dvou litosférických desek středoatlantského hřbetu, který probíhá přes pevninu a vytváří mladou tektonickou zónu.

Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova, kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se. Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón. Geologicky nejstarší část tvoří tzv. starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let. Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova, a také na východním pobřeží. Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu. Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 0,2 až 3 milióny let. Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem, v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší, především ryolity.

Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami, jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 0,7 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů. Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době (tj. za 10 000 let). Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy. Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne. Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera, vzniká útvar podobný stolové hoře (v islandštině stapi).

Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey, který se vytvořil roku 1964. Měl rozlohu 2,7 km², nyní jen 1,4 km².




Podnebí


Sněžení na Islandu v zimě

Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima. Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů. Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod. Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky, na severu a východě pouze 300 - 500 mm. Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova. Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1°C. Letní teploty dosahují 15 i více stupňů (ne ovšem ve vysokých polohách).


Obyvatelstvo

Na Islandu žilo v dne 1. října 2007 312 851 obyvatel. Hustota zalidnění je 3,03 obyvatel na km². 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku. 92 % obyvatel žije ve městech, zbytek 8 % na vesnicích. Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa.


Obyvatelstvo rozdělené podle věku:

0-14 let: 21,5 % (muži 32 818, ženy 31 614)
15-64 let: 67,5 % (muži 111 216, ženy 100 367)
65 let a více: 11 % (muži 15 589, ženy 18 001)
Očekávaná délka života při narození:    ženy: 82,3 let
muži: 78,1 let
Průměrný roční přírustek obyvatelstva:    1,0 %
Počet narození na 1 000 obyvatel:    13,83
Počet zemřelých na 1 000 obyvatel:    6,57
Počet migrantů na 1 000 obyvatel:    2,38
Gramotnost:    99,9 %


Náboženství

    * evangelističtí luteráni 87,1 %
    * protestanté 4,1 %
    * ostatní luteráni 3,5 %
    * římští katolíci 1,7 %
    * Ásatrú 0,3 %
    * ostatní 3,3 %



Města

Seznam 7 největších měst podle pořadí:

    * 1. Reykjavík 117 607 obyvatel
    * 2. Kópavogur 28 291 obyvatel
    * 3. Hafnarfjörður 24 712 obyvatel
    * 4. Akureyri 17 158 obyvatel
    * 5. Keflavík 10 200 obyvatel
    * 6. Garðabær 9 877 obyvatel
    * 7. Mosfellsbær 7 808 obyvatel





Ekonomická struktura

Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů, avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami, využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápení. Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov. Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv, v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl.

Rybolov zajišťuje 75% vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace. Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let, kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex, který má na starosti rybolov, zpracování a vývoz ryb. Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky (70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu) z několika důvodů. Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě, tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace.

Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci, chov ovcí, skotu, prasat a drůbeže. Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin, které je vhodné pouze 1 % státu. Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu, realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií. Dovážejí se paliva, strojírenské výrobky a potraviny.


Měna

Na Islandu se platí islandskou korunou (isl.: Íslensk króna). Dělí se na 100 aurar. Kód měny je ISK.

Mince islandské koruny mají hodnoty 1, 5, 10, 50 a 100 korun.
Bankovky mají hodnoty 500, 1000, 2000, 5000 korun. Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10, 50 a 100 korun, které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou.



Státní svátky:

    * 1. leden - Nový rok
    * 6. leden - Epifanie
    * 19. leden - den manželů
    * 18. únor - den žen
    * 1. květen - Svátek práce
    * 13. květen - den matek
    * 3. červen - den námořníků
    * 17. červen - den vyhlášení nezávislosti
    * 16. listopad - den islandštiny
    * 1. prosinec - vznik vlády
    * 24. až 26. prosinec - Vánoce
    * 31. prosinec - Silvestrovské oslavy

IRSKO




Vlajka:



Znak:



Irská republika, (irsky Éire, anglicky Ireland), je stát v severozápadní Evropě, zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova omývaného Atlantským oceánem. Zbývající šestina, která je označována jako Severní Irsko, je součástí Spojeného království. Hlavním městem je Dublin. Oficiálními jazyky jsou irština a angličtina.


Geografie:

Irský ostrov je s rozlohou 84 412 km² druhým největším z Britských ostrovů. Omývají jej vody Atlantském oceánu konkrétně; Keltského a Irského moře.

Povrch Irska je převážně nížinatý, zejména pak v centrálních oblastech. Hornatiny se vyskytují v blízkosti pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohill (1041 m, irsky Carrán Tuathail) v pohoří Macgillycuddy's Reeks. Mezi další významná pohoří patří: Wicklow Mountains na východě a Antrim Plateau v Severním Irsku.

Nejdelší řekou nejen Irska, ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon. Na jejím toku jsou tři velká jezera (po proudu): Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg. Největším jezerem ostrova je Lough Neagh v Severním Irsku. Ostrov si vysloužil přezdívku „ Smaragdový ostrov “ díky bujné vegetaci,která je zde díky mírnému klimatu a častému jemnému dešti.
poloha Irska
poloha Irska
Pohled na oblast Kerry.
Pohled na oblast Kerry.

Na většině území Irska leží louky a vřesoviště. 15% území pokrývají rašeliniště a 5% rozlohy zaujímají původní listnaté lesy. V zemi překvapivě rostou vavříny, myrty a planiky, které rostou především ve středomoří. Irská fauna už není tak bohatá, jak bývala před příchodem lidí. S jejich příchodem vymizely zdejší populace bobrů, divokých koček, medvědů a vlků. Dnes zde žijí hlavně drobní hlodavci, ptáci a ovce. Vůbec tu nežijí hadi.

Nejhůře obdělavatelná půda leží v jihozápadních a západních krajích. Tyto části jsou velmi hornaté, s nádherným výhledem.


Historie:

Ve 3. století př. n. l. se v Irsku usadili Keltové, kteří v 5. století přijali křesťanství. V 9. až 10. století zde zakládali své osady Vikingové. Koncem 12. století začali ostrov dobývat Angličané, zcela jej však ovládli až za Cromwella v polovině 17. století. Irská nezávislost byla obnovena v roce 1922. V roce 1973 pak Irsko vstoupilo do EHS.


Obyvatelstvo:

Většinu obyvatel tvoří domorodí Irové. Jen asi 0,5% tvoří irská menšina s vlastním jazykem Irish travellers. Vlivem velké imigrace - hlavně z Polska (10. tis. imigrantů měsíčně), Litvy, Lotyšska, Estonska se situace se rychle mění. Existuje i početná 100 tis. americká komunita. Celkově se odhaduje, že počet obyvatel cizích zemí žijících v Irské republice je 400 tis., což je 10% obyvatel.

Podle posledního sčítání z roku 2006 se Irská republika řadí na první místo v žebříčku ročního přírůstku obyvatelstva zemí EU. Každým rokem roste populace o 2% (vlivem velkého počtu imigrantů - 46 tis. ročně a i velkou porodností - 33 tis. ročně).

Ve městech žije 60% populace, z toho 50% v hrabství Dublin.

Střední délka života mužů je 75 let, žen 80 let. Negramotné je 1% obyvatelstva.


Největší města:

    * Dublin – 506 000 obyvatel (hlavní město)
    * Cork – 119 000 obyvatel
    * Galway – 71 000 obyvatel
    * Limerick – 52 000 obyvatel
    * Waterford – 46 000 obyvatel




Zajímavosti:

    * To, že se na ostrově nevyskytují hadi, je vysvětleno legendou. Údajně je měl z ostrova vyhnat svatý Patrik, patron Irska.
    * V cizině žije více lidí irského původu (desítky miliónů), než v samotné zemi.
    * Na počest svatého Patrika se každoročně 17. března slaví po celém světě Den svatého Patrika.

ŠPANĚLSKO



Vlajka:

Znak:


Španělsko (španělsky a galicijsky Reino de España; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie.


Geografie:

Vnitrozemí Španělska dominují vysoké náhorní plošiny (španělsky mesetas) jako Meseta León a La Mancha a pohoří jako Pyreneje nebo Sierra Nevada. Z těchto pohoří vytékají řeky Tajo, Ebro, Duero, Guadiana a Guadalquivir. Údolní nivy jsou podél pobřeží, největší z nich leží u Guadalquivir v Andalusii, na východě jsou údolí řek Segura, Júcar a Turia. Z východu Španělsko omývá Středozemní moře, ve kterém se nachází Baleárské ostrovy. Ze severu Biskajským zálivem, ze západu Atlantským oceánem, ve kterém se nachází Kanárské ostrovy.




Kultura:

Tradiční španělská kultura je pevně zakořeněna v katolictví, jehož mocný vliv na tvorbu tradice dokazují například procesí o velikonočním týdnu „Semana Santa“. Vlivy cikánské kultury se odrážejí v tanci a hudbě Flamenca , maurské dědictví se projevuje nejvíce v architektuře (Alhambra). Španělsko proslavili světově věhlasní umělci – El Greco (řeckého původu) , Goya, Picasso, Gaudí či Miró. V posledních desetiletích nabývá ve Španělsku na významu kinematografie, ze známých režisérů uveďme již zemřelého Luise Buñuela či Pilar Miró, a soudobé tvůrce jako je Pedro Almodóvar či Alejandro Amenábar.


Nejvíce obydlená sídla:

   1. Madrid 5,904,041
   2. Barcelona 5,300,701
   3. Valencia 1,623,724
   4. Sevilla 1,317,098
   5. Málaga 1,074,074


Doprava:

    * délka silniční sítě: 664 610 km (údaj z roku 2000)
    * nejvyšší povolená rychlost na dálnicích 120 km/hod
    * nejvyšší povolená rychlost na hlavních silnicích (značené N) 100 km/hod
    * nejvyšší povolená rychlost na ostatních silnicích 90 km/hod
    * nejvyšší povolená rychlost v obcích 50 km/hod
    * maximální povolené množství alkoholu v krvi 0,5 mg/l
    * další informace:

        * řidič nosící brýle musí mít u sebe brýle náhradní
        * není povoleno za jízdy telefonovat (ani s hands-free)
        * telefonní číslo na dopravní policii: 062

CHORVATSKO

Vlajka:


Znak:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c9/Coat_of_arms_of_Croatia.svg/90px-Coat_of_arms_of_Croatia.svg.png

Mapa:


Chorvatsko (starší název Charvátsko, chorvatsky Hrvatska) je nástupnický stát bývalé Jugoslávie, který se geograficky nachází na pomezí střední a jihovýchodní Evropy. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora. Hlavním městem je Záhřeb.

Politický systém:
Chorvatsko je republikou v čele s prezidentem. Výkonnou moc zastávají prezident (volen na 5 let), předseda vlády, Rada ministrů (vláda); zákonodárnou moc: jednokomorový parlament (Sabor – 100-160 poslanců, 4leté volební období)

Obyvatelstvo:
Podle sčítání lidu z roku 2001 v Chorvatsku žije 4 437 460 obyvatel, z nichž je 2 301 560 žen a 2 135 900 mužů.
       Průměrný věk je 39,3 (muži 37,5, ženy 41,0). Průměrná délka života je 75 let, gramotných je 98.5% obyvatel. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 0,40 % v roce 1992 (z 0,82 % v r. 1948)

Náboženství:
    * římskokatoličtí křesťané 87,83 %
    * pravoslavní křesťané 4,4 %
    * muslimové 1,3 %

POLSKO

Vlajka:


Znak:




Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (pol. Rzeczpospolita Polska) je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem (456 km) na západě, s Českem (761,8 km) a Slovenskem (444 km) na jihu, Běloruskem (407 km) a Ukrajinou (526 km) na východě a s Litvou (91 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 206 km) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři (491 km pobřeží). Polsko je členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.

Od středověku k rozdělení Polska
Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem. Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji přičleněna k polskému království. K velkému rozkvětu polsko-litevského státu došlo v 16. století. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita (věc veřejná, překlad latinského res publica). Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.

Geografie
Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř 3/4 území leží do 200 m n. m.

Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečně přesypy a kosy. Středovýchodní a jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Jizerské hory, Krkonoše, Góry Sowie, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory a Masiv Králického Sněžníku. Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2500 m n. m.

Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.

Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná lednová teplota činí -3°C, červencová 18 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.

Obyvatelstvo
Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 69% populace, nyní je to zhruba 97%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války.

Velký pokles zaznamenala v posledních letech porodnost, navzdory tomu, že se jedná o jeden z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů.